Z minulého “assassína” jsem byl vlastně zklamaný. Valhalla byla obrovská, ale vlastně celkem řídká a ne úplně záživná. Nejnovější díl sliboval něco, po čem hordy hráčů celkem dlouho volaly. Tím byl návrat ke kořenům. Obehraná floskule? Možná. Nicméně pojďme si říct, co to v rámci série Assassin‘s Creed znamená a zda se to povedlo. Návrat k původní ideji hry rozhodně představuje odklon od RPG a více stealthu. A dá se říci, že tomu Ubisoft opravdu šel naproti. Otázkou však zůstává, zda je nový Assassin opravdu něčím, co zachrání sérii, která už delší dobu kulhá na jednu nohu? A odpověď? To určitě ne. Mirage má skoro jako každý díl několik silných stránek a spoustu těch slabších. Pojďme si je probrat.

Děj nás zavádí do abbásovského Bagdádu v roce 861 a hlavním hrdinou je postava, která sehrála celkem důležitou roli už v Assassin‘s Creed Valhalla. Ve Valhalle však sledujeme už dospělého muže, tady se s Basimem setkáváme v době, kdy je malým zlodějíčkem v městě Anbar, jež leží na břehu řeky Tigris. Náhoda tomu chce, že se řízením osudu dostane do bratrstva „hidden ones“ a dostane se až k bájnému hradu Alamutu, který opravdu sloužil jako základna šíitského ismáilitského hnutí assassínů. Ti na hradě ovšem působili od konce jedenáctého století, takže v tomto se hra o více jak dvě stě let předběhla.

Co velmi zamrzí, je fakt, že hra se téměř úplně vykašlala na to zaplést do příběhu intenzivněji nějakou reálnou historickou linku. Hra sice v podstatě začíná smrtí chalífy Al-Mutawakkila, ale to, co následuje, považuji za trestuhodné nevytěžení historické situace. Hra mohla spekulovat a po smrti chalífy opravdu dramaticky příběh přilepit na reálnou historii a osobnosti té doby, ale až na výjimky s reálnými událostmi pracuje povrchně a vůbec nezužitkovává jejich potenciál. A to je obrovská škoda, protože příběh sám o sobě je vlastně nejnudnější a nejfádnější ze všech dílů série, které jsem hrál.

Hra vám sice postaví raně středověkou maketu Bagdádu, která vypadá fantasticky, ale už vám do ní nedodá zajímavý obsah. Bohužel. Hra si nechala mezi prsty uniknout šanci odvyprávět opravdu zajímavou část dějin, která není Evropanům zas tak moc známá. Přitom si k tomu připravila opravdu krásné kulisy. Mapa není ani velká ani malá, tak akorát. A město vypadá prostě skvěle. Vypadá opravdu tak, jako by ho někdo vytáhl z dob před mongolskou invazí, která jeho tvář nenávratně smazala. Dostanete se do harému, hamámu, velkého bazaru i legendární velké bagdádské knihovny, které se přezdívalo „House of Wisdom“. Barevné kachlíky, kopule mešit i domy pro chudinu jsou zpracovány tak, že mě bavilo jen se tu procházet. O to víc zamrzí, že náplň hry si nevzal do ruky nějaký zkušenější scénárista, který by dokázal do takového prostoru zasadit zajímavější příběh. A není to jen o něm, ale i o hlavním hrdinovi. Začátek je zbytečně uspěchaný, po první hodině už jste najednou assassín a jdete do akce. Vše je tak nějak ne zcela vtahující, líné a povrchní a bez známky charakteru nebo charismatu.

Příběh navíc ani nereflektuje zajímavé zakončení minulého dílu, ve kterém právě Basim sehrál velmi významnou a na celou sérii netradiční úlohu. Tedy pokud jste se o postavě tajemného Assassína z Valhally chtěli dozvědět více, tak vám to hra nedopřeje. Nebo částečně ano, alespoň víte, z jakých poměrů pochází, ale je to zoufale málo v porovnáním s tím, co mohlo být. Ono je to možná i tím, že původně hra byla jedním z konceptů na DLC k Valhalle, ale nakonec se to trochu rozrostlo a Ubisoft se z DLC rozhodl udělat samostatnou hru a bohužel to tu je vidět.

I když prostředí je jiné, stále tu zůstávají už 4 „epizody assassína“ stejné nádoby na olej a posuvné stěny pro jednoduché rébusy a mě ten přístup už opravdu začal nudit. Pár věcí se ale přeci jen změnilo. Bojový systém vás nutí mnohem více k tichému postupu, hra vás nenutí levelovat a velmi se zjednodušil systém zbrojí, zbraní a skillů. To kvituji s povděkem. Mirage také přichází s novinkou a tím je nová možnost při kombatu, kdy zastavíte na chvíli čas a řeknete Basimovi, co má kdy dělat. Nevyužil jsem to ve hře ani jednou, takže o tom nemohu nic říci, ale z reakcí ostatních hráčů mohu konstatovat, že si tato novinka mnoho fanoušků nezískala.

Pro autentičnost vřele doporučuji přepnout si hru do arabštiny, alespoň na chvilku. Anglický dabing mě na začátku nepříjemně překvapil tím, jak se snaží tlačit se do arabského akcentu, který zní srandovně a hře vůbec nesluší. A v těchto sekvencích mě dost nepříjemně zaskočily i cutscény, které vypadají – řekněme, velmi průměrně. Nenajdete tady dialogové možnosti, ani větvení děje, ani jakékoliv puzzly, které by vás příjemně překvapily. Sem tam budete hledat přístup do stavby, protože téměř všechny dveře jsou zabarikádovány zevnitř. Sem tam budete někoho odposlouchávat způsobem, který byl nudný už v dekádu a půl starých dílech hry. Jednou budete přenášet krabici a to je jeden z těch progresivnějších úkolů, jež se neopakují. Zamrzí hlubší napojení na první civilizaci i absenci příběhové linky v současnosti. 

Takže stojí to za to? Já si celkem užil město a atmosféru Bagdádu, nevelkou mapu zahrnující jedno velké město, jedno malé a pár drobností, jako jsou zbytky obrovského Dur-Kurigalzu z čtrnáctého století před Kristem. Ale tam to také končí. Příběh, bojový systém i hlavní hrdina mě vlastně nechali chladným. Na hře je vidět, že ji dělal méně zkušený tým a že zadání vlastně nemělo žádné velké ambice. Prostě udělejte další hru pro co nejširší masy. Bohužel.